Patent označuje právní ochranu vynálezu. Základními podmínkami pro patentovatelnost vynálezu jsou jeho novost, průmyslová využitelnost a vynálezecká činnost. Předmětem patentu může být pouze technické řešení. Patentovat tedy nelze vědecké teorie, myšlenky, objevy, programy počítačů (ty jsou chráněny na základě autorského zákona) či způsoby léčby lidí nebo zvířat.
Právo na patent má „autor“ vynálezu – původce, který může toto právo dále převádět. V případě zaměstnaneckého vynálezu obecně platí (obdobně jako u majetkového práva autorského), že právo na patent přechází na zaměstnavatele.
Právo na patent se uplatňuje podáním patentové přihlášky. Před podáním patentové přihlášky doporučujeme provést důkladnou rešerši, neboť podmínky pro udělení patentu jsou (na rozdíl např. od užitných vzorů) v řízení před registračním úřadem důkladně zkoumány.
Po udělení patentu má jeho majitel účinný prostředek proti kopírování jeho technického řešení konkurencí. Ochrana však platí maximálně 20let od podání přihlášky patentu. Tuto dobu je možné prodloužit pouze u tzv. dodatkových ochranných osvědčení. Ty se týkají pouze léčiv a přípravků na ochranu rostlin.
Patenty jsou stejně jako další předměty průmyslového vlastnictví – užitné vzory, průmyslové vzory, ochranné známky – ovládány teritoriální zásadou. To znamená, že patenty jsou platné pouze tam, kde jsou registrovány před zápisným (patentovým) úřadem (v ČR před Úřadem průmyslového vlastnictví).
Patent je možné převést na třetí osobu či udělit licenci k jeho užití. Patent je významným nástrojem komercializace duševního vlastnictví. Vzhledem k teritoriálnímu principu jsou však důležité prvotní investice do udělení ochrany.