Pohledávka označuje právo věřitele požadovat po dlužníkovi peněžité či nepeněžité plnění vzniklé z určitého závazku. Pohledávce na straně věřitele tedy vždy odpovídá dluh na straně dlužníka.
Pohledávka musí být uhrazena do konce data splatnosti dohodnutém mezi věřitelem a dlužníkem, nejčastěji uvedeném na smlouvě nebo faktuře. V opačném případě se dlužník dostává do prodlení a věřitel je oprávněn tuto pohledávku zákonnými prostředky vymáhat vč. zákonného a případně smluvního příslušenství. Hmotněprávní aspekty majetkových pohledávek jsou zakotveny zejména v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Vymáhání pohledávek se standardně řeší nejprve upomínkami směřovanými dlužníkovi (tzv. předžalobními výzvami). Teprve pokud nedojde k jejich uhrazení na základě upomínek, předá se pohledávka k soudnímu řešení.
V případě, že věřitel neuplatní své právo na plnění do určité doby, pohledávka se promlčí a věřiteli zaniká nárok. Pokud dlužník vznese před soudem námitku promlčení, musí mu soud vyhovět a věřitel již nemá právo tuto pohledávku po dlužníkovi soudně vymáhat. To však neznamená, že dlužníkovi zanikla povinnost pohledávku uhradit (jedná se nadále o tzv. naturální obligaci).