Každé dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, spadá pod ochranu autorských práv. Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Díla tedy není nutné přihlašovat či jinak registrovat. Autorskoprávní ochrana je ochranou ryze neformální. V praxi je však právě prokázání okamžiku vzniku ochrany díla značně problematické.
Vedle problematiky prokázání okamžiku vzniku ochrany díla, přináší komplikace také zjišťování osoby autora děl, které by třetí osoby měly zájem využívat. Nejjednodušším způsobem prokázání vzniku díla se jeví jeho prezentace na veřejnosti tzv. zveřejnění. U některých typů děl však tento způsob není vhodný nebo ani možný. V případě, že dílo není ihned zveřejněno, je vhodné jeho autorství a vznik zaznamenat jiným dostatečným způsobem.
Úschova autorského díla
Jedním ze způsobů zaznamenání autorství je úschova autorského díla. Notáři či advokáti poskytují službu úschovy autorských děl, která je vhodná k prokázání skutečností v eventuálním sporu. V případě úschovy jde o uložení hmotného substrátu autorského díla do notářské nebo advokátní úschovy na základě smlouvy o úschově na určitou dobu a za určitý poplatek. Úschova autorského díla nestvrzuje naplnění formálních požadavků kladených autorským zákonem na autorské dílo, ale má pouze procesní význam k doložení termínu vzniku daného díla.
Kolektivní správce autorských děl
K prokázání autorství a jeho vzniku se využívá též registrací či evidencí děl prováděných některými institucemi tzv. kolektivními správci. V České republice jsou těmito institucemi např. OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním), DILIA (Divadelní a literární agentura) či OAZA (Ochranná společnost zvukařů-autorů). Kolektivní správci, jejichž hlavní činností je zastupování majitelů autorských práv, jsou ti, kteří získají od státu oprávnění k výkonu kolektivní správy, čímž je míněna činnost vykonávána soustavně, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, avšak nejde o podnikání.
Ohlášením autorského díla u kolektivního správce vzniká pro případ sporu efektivní důkaz o autorství a jeho vzniku.
Registrace autorského práva v zahraničí
Ačkoli většina států na světě je účastníky Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (176 členů), ze které plyne neformální charakter autorskoprávní ochrany, některé státy umožňují dobrovolnou formální registraci autorského díla u státního úřadu k tomu určeného. Ve většině případů platí, že státy stanoví jeden úřad (obvykle spadající pod ministerstvo kultury), u kterého je možné všechna autorská díla registrovat. V některých zemích však existuje i více úřadů a příslušnost toho nebo onoho úřadu závisí na typu díla. Tak je tomu např. v Brazílii, nebo Itálii.
Ne ve všech státech, ve kterých je možnost přihlášení autorského díla, je možné registrovat všechny typy autorských děl. Ačkoliv možnost registrace všech typů děl převládá, jako výjimku lze uvést např. Rusko a Německo. V Německu je možné přihlášení pouze anonymních a pseudonymních děl, v Rusku je zápis zase umožněn pouze pro počítačové programy a databáze.
Registrace autorského práva slouží obvykle pro evidenční účely a jako důkaz autorství a jeho vzniku v případě sporu. Odlišně je tomu pak v některých státech např. v Albánii či USA. V USA, přestože je autorskoprávní ochrana neformální, je k vymáhání autorských práv resp. k uplatnění všech zákonných nároků nutná předchozí registrace u státní instituce. Dále pak v Albánii závisí na registraci autorského práva platnost a účinnost smluv ohledně díla.
Jak plyne z výše uvedeného, v případě registrací existuje řada výjimek a odlišností dle státu přihlášení. Výjimky pak lze najít i v případě dobrovolnosti registrace. U některých typů děl je v určitých státech jejich registrace obligatorní. Tak je tomu např. v Jižní Africe a Turecku, kde je nutná registrace kinematografických děl. V Turecku je pak také vyžadována registrace pro zvukové záznamy.
Autorské dílo jako ochranná známka
Pro ochranu některých typů autorských děl, např. výtvarné dílo (logo) či literární dílo (slogan) připadá v úvahu využití institutu ochranných známek. V takovém případě je nutné, aby autorské dílo svými znaky naplňovalo definici ochranné známky, tedy musí jít o označení grafického znázornění určené k rozlišení výrobků nebo služeb jedné osoby od výrobků či služeb osoby druhé. S novelou zákona o ochranných známkách však bude od ledna 2019 možná také registrace jiných označení např. zvukových či pohybových.
Ochranná známka může být na základě přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví zapsána do rejstříku ochranných známek na dobu 10 let. Ochrana vzniká zápisem do rejstříku s prioritou k datu podání přihlášky či uplatněním priority ze zahraničí dle mezinárodní smlouvy. Zápisem do rejstříku získává vlastník ochranné známky výlučné právo na její užívání a poskytnutí licencí. Vedle registrace ochranné známky pro území České republiky, je možné pro území Evropské unie přihlášení známky Společenství a pro vybrané státy pak zápis mezinárodní ochranné známky.