blog

Výše uvedený případ se však týká tzv. torrentových serverů (platforem), které jsou užívány spíše těmi technicky zdatnějšími uživateli internetu. Sdělování autorských děl prostřednictvím platformy YouTube nebylo Soudní dvorem Evropské unie doposud řešeno, a to i přesto, že se jedná o platformu, která je přístupná prakticky všem internetovým uživatelům, a je tedy mnohem více užívána. V budoucnu však bude judikatura EU doplněna i o tuto problematiku. Spolkový soudní dvůr v Německu totiž položil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky, které se týkají provozovatelů online video platforem (typicky právě YouTube) a jejich vztahu k autorským dílům (videím), které jsou na těchto platformách zveřejněny.

První dvě předběžné otázky, které Spolkový soudní dvůr v Německu položil, zní:

1. Zda provozovatel online video platformy, na které uživatelé zpřístupňují veřejnosti obsah chráněný autorským právem bez souhlasu autora, sděluje dílo veřejnosti ve smyslu článku 3 odst. 1 směrnice 2001/29/EC, pokud:
- provozovatel získává příjem z reklamy na platformě,
- je proces nahrávání automatizován a není zde žádná předchozí ověření či kontrola ze strany provozovatele, a dle podmínek užití získá provozovatel bezúplatnou, nevýhradní, celosvětovou licenci na nahrané video po dobu, co je video na platformě,
- provozovatel uvede ve svých podmínkách užití a v průběhu nahrávacího procesu, že obsah zasahující do autorských práv nesmí být nahráván,
- provozovatel poskytuje instrumenty, které pomáhají oprávněným osobám blokovat videa, které zasahují do jejich práv,
- provozovatel třídí výsledky vyhledávání na platformě podle hodnocení a kategorií obsahu, a zobrazuje počet shlédnutí doporučených videí registrovaným uživatelům na základě toho, jaká videa uživatel dříve viděl,
- provozovatel nemá žádné konkrétní povědomí o závadném obsahu, avšak pokud se o něm dozví, promptně je odstraní nebo zablokuje?

2. V případě negativní odpovědi na první otázku: Spadají činnosti provozovatele internetové video platformy za podmínek uvedených v otázce 1 do rámce dle článku 14 odst. 1 směrnice 2000/31/EC?

Odpověď na předběžnou otázku č. 1
Předmětem první otázky je posouzení pojmu „sdělování autorského díla veřejnosti“ dle čl. 3 směrnice 2001/29/EC, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále také jako „Směrnice“).

SDEU již v minulosti jasně judikoval, že „sdělování“ ve smyslu Směrnice zahrnuje jakékoli zprostředkování chráněných děl bez ohledu na použitý technický prostředek nebo technologický proces (viz rozhodnutí C-117/15). Hlavní otázkou nyní zůstává, zda je to právě provozovatel platformy YouTube, který má být považován za toho, kdo sděluje a zpřístupňuje dílo veřejnosti dle čl. 3 Směrnice.

Je nepochybné, že záměrem provozovatele platformy YouTube bude co nejvíce omezit odpovědnost za případný nelegální obsah.

Jako první argument ve prospěch omezení odpovědnosti je tedy možné poukázat na to, že YouTube sám obsah nenahrává, ale je pouze správcem platformy. V kauze „The Pirate Bay“ nicméně došel SDEU k závěru, že zpřístupňování a správa online platformy umožňující sdílení v rámci sítě „peer-to-peer“ (klasicky BitTorrent) je sdělování ve smyslu čl. 3 Směrnice. Platforma YouTube ovšem evidentně vstupuje do dění aktivněji, než provozovatelé peer-to-peer sítí, kteří de facto umožňovali toliko uživatele propojit. Obsah je v případě YouTube nahráván přímo na servery platformy, ze kterých se dále šíří, a proto považujeme za pravděpodobné, že SDEU bude považovat YouTube za subjekt, který sděluje autorská díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 Směrnice.

Provozovatel YouTube se dále brání tím, že uskutečňuje „pouhé poskytnutí“ zařízení umožňující nebo uskutečňující sdělení veřejnosti (ve smyslu bodu č. 27 Směrnice). Bod 27 Směrnice zní: „Pouhé poskytnutí fyzického zařízení pro umožnění nebo uskutečnění sdělování není samo o sobě sdělováním ve smyslu této směrnice.“ V kauze „The Pirate Bay“ Soudní dvůr EU nicméně ozřejmil, že platforma provádějící indexaci souborů torrent tak, aby uživatelé této platformy mohli autorská díla, na které tyto soubory torrent odkazují, snadno nacházet a stahovat, je více než „pouhým poskytnutím“ zařízení ke sdělování veřejnosti. Tím spíše by bylo proto překvapivé, pokud by SDEU nyní došel k opačnému závěru.

Dalším aspektem, který má SDEU vyhodnotit je otázka vědomosti či nevědomosti provozovatele platformy o zásahu do autorských práv. Z hlediska obecného autorského práva je nutno konstatovat, že sama nevědomost o zásahu do autorských práv (při sdělování díla veřejnosti) je irelevantní. Obrana porušovatele na základě kritéria „vědomosti“ má být proto akceptována vždy co nejvíce omezeně (viz rozhodnutí C-160/15).

Při posuzování „vědomosti“ provozovatele YouTube se musí vzít v potaz i to, zda provozovatel třídí výsledky vyhledávání a také – v neposlední řadě – zda provozovatel je společnost jednající za účelem zisku.

Provozovatel YouTube ve své podstatě jedná stejně jako provozovatel serveru The Pirate Bay. Výsledky vyhledávání uspořádává dle hodnocení, oblíbenosti, počtu shlédnutí či podle kategorií obsahu. Svým registrovaným uživatelům taktéž navrhuje videa ke shlédnutí podle toho, jaké videa již v minulosti viděli.

V rozhodnutí C-160/15 („GS Media“) bylo stanoveno, že při umístění hypertextových odkazů uskutečněno za účelem dosažení zisku, lze od autora takového umístění očekávat, že provede nezbytná ověření, aby se ujistil, že dotčené dílo není protiprávně zveřejněno na stránce, na kterou vedou uvedené hypertextové odkazy, takže je třeba předpokládat, že takové umístění je provedeno s plnou znalostí povahy ochrany uvedeného díla a případné absence souhlasu nositele autorského práva se zveřejněním na internetu.

I přes to, že YouTube odstraňuje protiprávní obsah po obdržení notifikací a umožňuje oprávněným osobám, aby sami případně závadná videa blokovali, je zřejmý závěr, že obrana provozovatele YouTube směřující k vyloučení přímé odpovědnosti za nahraná videa bude ve světle shora uvedeného poměrně složitá.

Předběžná otázka č. 2
Druhá otázka se týká výkladu článku 14 odst. 1 směrnice 2000/31/EC, který zní:

Členské státy zajistí, aby v případě služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby nebyl poskytovatel služby odpovědný za informace ukládané na žádost příjemce, pokud:

a) poskytovatel nebyl účinně seznámen s protiprávní činností nebo informací a ani s ohledem na nárok na náhradu škody si není vědom skutečností nebo okolností, z nichž by byla zjevná protiprávní činnost nebo informace, nebo
b) poskytovatel, jakmile se o tomto dozvěděl, jednal s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup.

SDEU judikoval, že uvedený článek se nevztahuje na situace, kdy poskytovatel služby, namísto toho, aby se omezil na neutrální poskytnutí služby prostřednictvím čistě technického a automatického zpracování dat poskytnutých jeho zákazníky, hraje aktivní roli takové povahy, že by bylo možné konstatovat, že tato data zná nebo kontroluje (viz rozhodnutí C-324/09).

Rozhodnou podmínkou pro aplikaci čl. 14 uvedené směrnice je tedy aktivita/pasivita poskytovatele. Závěr, zda provozovatel YouTube vykonává při správě a zpřístupňování své platformy spíše aktivní nebo pasivní roli, bude důležitý zejména pro autory a další osoby oprávněné z autorského práva při vymáhání svých nároků.

‍